Ostatní

Jak jsme se seznámily?

15. října 2017 v 11:31 | T&J

Krásný den Všem!

My víme, hodně jsme to tady teď zanedbávali, ale nejspíš to tak bude pokračovat i na dále. T. chodí na VŠ a J. do práce a tak nemáme pomalu ani čas samy na sebe, natož psát články na tento blog. Upřímně nám taky přijde, že blog už bohužel není co to bývalo, co si o tom myslíte Vy?

I přesto jsme se rozhodly pro Vás napsat tento článek, jelikož se z Vás hodně se nás ptalo, jak dlouho se známe a jak jsme se vůbec seznámily a jelikož jsme se u toho vzpomínání poměrně dost zasmály, tak jsme se rozhodli Vám o tom nakonec napsat článek. Takže, bylo 6. června 13 hodin přesně, máme sraz v pizzerii, stíhám to těsně.

Jak jsme tedy se seznámily?

Trošku srandy s Leoškem na začátek, ale teď vážně...

Známe se vlastně už od školky, ale jak to bývá zvykem, tam jsme se samozřejmě 2x nemusely. Každá měla svoje kamarádky, navzájem jsme se pošťuchovaly až do nějaké 7. třídy. Pak ale přišel přelom, nejpíš jsme dostaly rozum a nějak jsme se začaly navzájem poznávat. Nebudeme Vám psát podrobnosti, protože to by jsme tu byli do bůh ví jak dlouho, ale zažívaly jsme opravdu ty nejbláznivějí zážitky - zpívání s hřebenem v ruce, tancování před zrcadlem, sázky typu ''udělám to, ale ty půjdeš do města v babičinných bačkorách'', přespání u sebe, povídání až do noci apod. Když, ale takhle vzpomínáme, myslíme si, že by jsme se mohly zminit o našich prvních detských láskách. Bylo nám okolo tich 13-14 let a hrozně jsme si myslely jak jedeme tu velkou ''lásku'', ale nějak po měsíci, nás to s nima přestalo samozřejmě bavit.. no a jak teď z toho ven. Vůbec nás nebolelo, že jim nějak ublížíme, proč taky, že jo? (:D) Napsali jsme jim to všechno tak, jak to je a když to teda se slzami v očích přijali, nejvíc jsme to společně oslavovali, že máme zase svobodu a můžeme koukat po jiných. (:D) S tima klukama se normálně dneska bavíme a jen už se tomu zasmějeme.

Zde jsou krátka sestřihaná videa z našich vzpomínek:

VIDEO x VIDEO

A tímto by jsme chtěli začít další kapitolu našeho života během času jsme zjistili, že jsme tu jedna pro druhou, perfektně si rozumíme a ikdyž jsme každá jiná, tak se navzájem perfektně doplňujeme a díky tomu jsme zjistili, že my dvě už zůstáneme jako nerozlučná dvojka. Uběhlo pár let a troufneme si říct, že už jsme se dostali do věku kdy už jsme obě zkrátka vyspěly, našly jsme si přítele, začali chodit na střední školy, času bylo o něco méňě, ale vždycky jsme si ho na sebe našly, zážitky přibývaly s nimi i problémy a samozřejmě se i hádky byli, které vydrželi i delší dobu, ale vždycky jsme to ustáli a jsme tu pořád pro sebe. J. si našla práci co vystudovala a T. šla pokračovat ve studium. Bohužel nám to nevydrželo ale s našemi příteli s kterými jsme byli cca tich 6 let. Tentokrát jsme se ale nedohodly, že už se s nimi rozejdeme, neradovaly jsme se z toho, ale navzájem si pomáhaly, aby to nebylo ani pro jednu těžké. Život jde dál a můžeme říct, že teď jsme obě spokojené a bereme život takový jaký je.

(změna dobrá, né?)

Kdyby jste měly na nás jakékoliv otázky, něco Vám bylo nejasné určitě se ptejte.
 
 

Reklama